Únorová dětská mše svatá měla v pravdě královskou atmosféru. Do vysokomýtského chrámu se po sedmi stech letech vrátil král Jan Lucemburský (wiki) a jeho choť Eliška Přemyslovna (wiki).
Poselství o povzbuzení a uznání a rovnosti mezi lidmi
Během úvodní písně, která připomněla postní dobu a Ježíšovo utrpení, se kněz a ministranti u hlavního vchodu přivítali s královským párem a vykročili společně ke slavení mše svaté. Král s královnou se usadili na připravené slavností místo. Během promluvy pak kněz připomněl, jak důležitou roli hraje v životě mladých lidí povzbuzení a uznání. Na krátkém příběhu o židovském malíři ukázal, jakou sílu může mít povzbuzení od vlastních rodičů. I v přímluvách jsme pak vyprošovali Boží ochranu a pomoc pro rodiče i jejich děti, aby si navzájem uměli projevit lásku a uznání. Při pozdravení pokoje pak mohly děti podat ruku samotnému králi a královně, abychom si tak připomněli, že před Bohem jsme si všichni rovni.
S Janem a Eliškou jsme se pak rozloučili za zvuku slavnostní fanfáry. A ještě než se král s královnou vydali na další cestu, bylo za jejich přítomnosti požehnáno opravené náměstí Vaňorného, na kterém chrám svatého Vavřince stojí.
